Ing. Pavel Novák s.r.o.

Autor Archiv

Ohlédnutí za seminářem Efektivní zapojení obyvatel do OH obce

Ve čtvrtek 25. května se uskutečnil seminář Efektivní zapojení obyvatel do odpadového hospodářství obce. Akci pořádala společnost Ing. Pavel Novák s.r.o. s týmem lektorů z řad odborníků a zástupců měst. Semináře se zúčastnili zástupci měst a obcí od velkých statutárních měst po malé obce s několika sty obyvateli.

V prvním bloku byl představen souhrn komunikačních nástrojů od článků v novinách až po osobní kontakt s jednotlivci. Účastníci se seznámili s celou šíří informační podpory ze strany povinných osob pro zpětný odběr obalů EKO-KOM a výrobků Asekol, Elektrowin, Ekolamp, Ecobat, REMA aj. Zjistili, že se vyplatí věnovat péči i přípravě dotazníku pro dotazníkový průzkum.

V druhém bloku semináře se představily obce, které se dlouhodobě drží na vrchních příčkách v úrovni třídění odpadů v ČR. Jedná se o obce Dvůr Králové nad Labem se svým Odpadovým kalendářem a Vysoké Mýto s maskotem žížalou Mejťandou. Vedle toho představil řadu zajímavých projektů měst a obcí pan Havel z Arniky, který dlouhodobě shromažďuje data z jednotlivých obcí a měst nejen v ČR. Arnika navíc pořádá každoroční akci Odpadový Oskar, ve kterém se posuzuje nejen úroveň třídění odpadů, ale také program informování obyvatel a program prevence vzniku odpadů a s tím související celková úroveň produkce odpadů. Zajímavou prezentací byl jistě přehled projektů, které se zabývají prevencí vzniku odpadů. Účastníci si odnesli ze semináře osnovu komunikační strategie pro efektivní zapojení obyvatel do OH obce i s řadou příkladů na obsahovou náplň, postavených na dobré praxi obcí patřících k nejlepším v třídění odpadů v ČR. V řadě případů se daří získat finanční prostředky na komunikaci s veřejností bez zatížení městského rozpočtu.

Ze semináře jasně vyplynulo, že pro dosažení dobrých výsledků v OH je důležité provádět systematickou propagaci a osvětu zaměřenou na různé věkové kategorie a je třeba občany motivovat (ekonomicky, soutěže apod.). Obce, které dosahují dobrých výsledků v třídění odpadů, dělají spoustu práce v informování a výchově obyvatel. Vedle článků a informací v místním tisku a webu pořádají hry a soutěže pro děti i dospělé, besedy s obyvateli, ankety nebo úklidové akce. Novinkou jsou bleší trhy pořádané v rámci zavedených akcí obcí. Dlouhodobá a intenzivní práce s obyvateli má důležité místo v OH obcí. Ukazuje se, že dostatečně hustá síť sběrných hnízd kontejnerů na tříděný odpad není postačující a informování musí jít ruku v ruce s každou službou OH, kterou obec nabízí. Na příkladu konkrétního města bylo ukázáno, že pokud se komunikace s občany daří, sběr využitelných odpadů (papír, sklo, plasty, kov, nápojové kartony) vč. jeho propagace může být samofinancovatelný. Komunikační strategii pro efektivní zapojení obyvatel do OH obce rádi pomůžeme obcím připravit v návaznosti na cíle a opatření obsažené v jejich plánech odpadového hospodářství.

Ing. Andrea Koláčková

(13. 6. 2017)

Budoucnost skládkování komunálních odpadů – taktika bez strategie

Ing. Pavel Novák

Úvod

V časopise Odpady (2/2013) jsem publikoval článek o finančních rizicích nevyjasněné právní úpravy skládkování. Mezitím uběhl téměř rok a k tématu budoucnosti skládkování komunálních odpadů (“KO”) se vracím v tomto článku, aniž by se cokoliv na nejasném výhledu skládkování změnilo. Spíše naopak. Různé názory na budoucnost skládkování KO se od sebe dále vzdalují a zájmové strany se zdají opevňovat na svých pozicích. Každá zájmová strana, ať to jsou obce, poskytovatelé služeb nebo státní správa si hájí svoji agendu a celé diskusi souzvučí zejména teze, že změny v nakládání s KO má zaplatit někdo jiný, než my. Tím se ztrácí hodně času aniž by se přibližovalo kýžené rozhodnutí. Toto taktizování ve věci klíčové pro uvolnění dalších investic do rozvoje odpadového hospodářství se může nakonec obrátit proti všem aktérům, budou-li nakonec pod tlakem času činěna chybná rozhodnutí. V diskusi také zcela zaniká otázka, co bude s nezaplněnými skládkami a kdo zaplatí jejich uzavření a rekultivaci.

V zásadě jsou uplatňovány ve vztahu k budoucnosti skládkování KO následující čtyři taktiky:

Taktika první – nedělat nic

Stávající trendy v odpadovém hospodářství jako by ilustrovaly, že tato taktika může být úspěšná a zajistit sama o sobě plnění dlouhodobých cílů rozvoje nakládání s KO dle rámcové Směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 98/2008 o odpadech (50 % materiálového využití papíru, skla, plastů, kovů z domovních a podobných odpadů do roku 2020) a směrnice Rady 1999/31 ES, o skládkách odpadů (snížení skládkování BRKO na 35 % stavu roku 1995 do roku 2020). Skládkování KO, v tom zejména směsných a objemných, již několik let v řadě relativně i v absolutních číslech klesá, využití naopak soustavně roste a v roce 2012 došlo navíc k poklesu celkové produkce KO proti předchozímu roku. Situaci ilustruje následující graf, který skládá (kumuluje) trendy jednotlivých způsobů nakládání s KO.

Taktika “nedělat nic” je sice dočasně účinná při obraně ztenčujících se marží, ovšem ignoruje fakt, že stávající trendy jsou podporovány implementací právní úpravy odpadového hospodářství v minulosti a mohou se tak do budoucna snadno vyčerpat. To může vést k podstatně razantnějším změnám v budoucnosti.

Taktika druhá – zvýšit náklady na skládkování razantním zvýšení poplatků za ukládání odpadů

Vychází se z osvědčeného ekonomického nástroje, jehož prvotním smyslem je vyrovnat selhání trhu, který neoceňuje újmu na životním prostředí při skládkování odpadů a poskytnout správnou cenovou informaci o skládkování původcům odpadů. Je ovšem otázka, zda tato újma je tak velká, aby zdůvodňovala třeba ztrojnásobení poplatku za ukládání KO. Další otázka je, k čemu by vedlo rychlé zvýšení podplatků, když opatření pro změny nakládání s KO mají dlouhodobý horizont; tím by se pouze ze sektoru OH odčerpaly peníze potřebné pro provedení změn. Související myšlenka, že by z poplatků shromažďované prostředky byly využity k rozvoji odpadového hospodářství (“OH”) na půdorysu krajů, je nebezpečná také v tom, že infrastruktura OH nezná krajské hranice a nejefektivnější řešení budou mít zcela jistě jiný regionální půdorys, než jsou administrativní hranice krajů. Navíc by případné účelové vázání poplatků na financování rozvoje infrastruktury OH při současném zákazu skládkování hrubě porušovalo podmínky hospodářské soutěže ve službách pro KO a mohlo by se dostat do rozporu s evropským právem. Tato taktika tedy zakládá ve spojení s přesměrováním výnosu poplatků krajům na plýtvání zdroji a s tím i zvýšení nákladů služeb pro nakládání s KO.

Taktika třetí – zakázat skládkování zbytkových KO

Vychází se z modelu využitého například v Německu nebo Rakousku, kde de facto zákazem skládkování zbytkových KO byly vytvořeny podmínky k rozvoji moderních technologií energetického využití nebo mechanické a biologické úpravy odpadů. Horizont realizace potřebných investic je 5-10 let. S ohledem na náročnost přípravy potřebných investic se jeví jako vhodné využít pro zákaz skládkování vzdálenější časovou hranici, jinak by to vedlo k podpoře exportu odpadů spíše než k řešení na území ČR. Poslední informace o úvahách k zákazu skládkování zbytkových KO odkazují k horizontu 2023-2025. To je ovšem období, kdy už dávno budou propadlé všechny zásadní termíny dle směrnice EP a Rady (ES) č. 98/2008 a směrnice Rady 1999/31 ES, takže vyvstává otázka, k čemu je takové opatření vlastně dobré.

Taktika čtvrtá – kombinace zákazu skládkování a razantního zvýšení poplatků za ukládání odpadů

Tento model je velmi kontraproduktivní; pokud něco chceme zakázat, tak to nemá smysl zatěžovat poplatky, které by v takovém případě měly čistě fiskální efekt a které by zbytečně zvyšovaly náklady na KO po celé období před konečným termínem realizace zákazu skládkování. Tato taktika tedy snoubí nevýhody dvou předchozích, aniž by přinášela nějakou výhodu.

Strategickým východiskem z tohoto taktizování by mohlo být přiznání, že změny nakládání s KO budou stát peníze nebo určité oběti všechny strany. Ve svém prvním článku (Odpady 2/2013) jsem poukázal na to, že podle nezávisle zpracované české Strategie implementace a investic pro směrnice Evropské komise o odpadech (AEA Technology, 2001) by zvýšení poplatku za skládkování KO na 1300 Kč/t (v dnešních cenách) mohlo vyrovnat ekonomické podmínky skládkování se spalovnami, vybranými jako ekvivalent nejdražší dostupné technologie pro dosažení cílů ve snížení skládkování. Horizont postupného progresivního zvýšení poplatků za ukládání KO na skládky na tuto či nižší úroveň k roku 2020 se jeví jako adekvátní pro dosažení cílů ve snížení skládkování KO. Zároveň je to dostatečné období i pro opatření ke zvýšení materiálového využití KO. Výnos ze zvýšení poplatků by bylo nejlépe neúčelově směrovat do SFŽP nebo státního rozpočtu. Nebude to ostatně mnoho, protože roli skládkování KO postupně převezmou technologie využití odpadů. Strategie založená na těchto principech by umožnila, aby si trh mohl vybrat optimální reakci na zvýšení nákladů na skládkování podle konkrétních technických, územních a ekonomických podmínek v regionech a tím by se i minimalizoval tlak na zvyšování cen za odpady obcí.

Ohlédnutí za dvěma skládkovými akcemi podzimu

Ing. Pavel Novák

V krátkém sledu po sobě se konaly na podzim dvě akce zaměřené na řízení skládek, říjnový seminář Aktuální otázky řízení skládek 2013 a listopadový česko – německý Skládkový workshop Zittau – Liberec. Tradiční český seminář na zámku ve Spáleném Poříčí se nesl ve znamení bilancování 10 let konání a přibližně stejné doby zkušeností s provozem skládek v působnosti stávající právní úpravy. Bohužel letos také za rekordně nízké účasti jen lehce přes dvaceti účastníků. 9. ročník česko – německého workshopu se konal letos v Zittau a s účastí neměl rozhodně potíže. Přibližně 90 účastníků téměř zaplnilo krásně zdobený historický hlavní sál radnice v Zittau. Při bližším pohledu na seznam účastníků však zjistíme, že z Česka jich nebylo ani dvacet. Jednalo se tedy především o workshop německý, což bylo patrné i z poměru německých a českých příspěvků. Němci vysokou účastí a intenzivní diskusí předvedli, že téma skládkování je u našich sousedů opravdu živé. Přitom to nebyla na podzim jediná skládková akce v Německu, naopak již dříve proběhla jiná reprezentativní akce zaměřená na tento obor odpadového hospodářství.

Proč taková účast Němců na česko – německém workshopu? Odpověď mi naznačil v autobuse při vydařené exkursi na částečně uzavřenou skládku s překládací stanicí a fotovoltaickou elektrárnou technický ředitel jednoho z německých komunálních svazů pro odpadové hospodářství: “Můj vrchní rada tady přednáší o povolování fotovoltaických elektráren na skládkách a my chceme jít tímto směrem, tak si to chci spolu s dalšími takto zaměřenými přednáškami poslechnout.” Na workshopu, zaměřeném letos na provoz skládek po ukončení příjmu odpadů, se řešily různé otázky využití území skládek, urychlení sanace území skládek a několik příspěvků se dotklo palčivé otázky podmínek a důsledků propuštění skládek z režimu následné péče. Tato témata jsme přinesli i na dřívějších ročnících českého skládkového semináře, avšak v Zittau zazněly některé názory, které ukazují na podstatně více ujasněnou strategii dalšího rozvoje skládkování, než se můžeme pochlubit v Česku. Vypichuji z toho dva stěžení postřehy.

Především, přes plný respekt k odpadové hierarchii je provoz skládek považován v Německu zcela samozřejmě za nedílnou emancipovanou součást odpadového hospodářství, řízenou okruhem respektovaných profesionálů jak na straně provozovatelů, tak na straně státní správy. Ti věcně spolupracují na tom, aby provoz skládek probíhal v souladu s uznanými standardy s minimálními dopady na životní prostředí a při plné zajištění funkčnosti odpadového hospodářství. Nikdo nepochybuje, že skládkovat se bude i nadále, skládky se dlouhodobě plánují a s jejich budoucností se nehazarduje. V zemi našich sousedů, kde se už léta neprování přímé skládkování zbytkového komunálního odpadu, je v provozu téměř 1200 skládek. Za druhé, skládky nebude možno držet neomezeně dlouhou dobu v režimu následné péče provozovatelů, i když budou stále znamenat riziko pro životní prostředí. Po propuštění z režimu následné péče bude třeba, aby za ně společnost převzala odpovědnost. V českém kontextu to znamená, že obce, na jejichž území skládky leží, se o ně budou muset nakonec stejně postarat. To vrhá docela nové světlo na různé návrhy snížit příjem obcí z poplatků za ukládání odpadů na jejich katastru.

Německo šlo při snižování skládkování jinou cestou, než Česká republika. Obrovská ekonomická síla umožnila zainventovat spalovny a zařízení na mechanickou a biologickou úpravu odpadů v takovém rozsahu, že nyní zemi přebývá zpracovatelská kapacita. Ceny padají, a pro některé je to výhodné. Můj technický ředitel se mi pochlubil, že za odbyt jejich granulovaného paliva z komunálních odpadů před deseti lety, když postavili nákladem 10 miliónů EUR zařízení MBÚ, platili 44 EUR za tunu a nyní – 4 EUR za tunu. Jejich svazek obcí s počtem obyvatel těsně pod 100 tisíc se totiž vydal odvážnou cestou pilotního projektu úpravy směsných KO na palivo, namísto spoléhání na spalovnu a tento tah se jim osvědčil. Nyní mají celkové náklady na odpady přijatelných 40 EUR na osobu ročně. Na skládku ukládají asi 10 tisíc tun nevyužitelných odpadů, avšak linka MBÚ projektovaná na 28 tisíc tun jede jen na poloviční výkon. Kdyby si byli bývali dlouhodobě rezervovali kapacitu 28 tisíc tun ve spalovně, museli by nyní doplácet nemalou částku na její provoz.

Výměna zkušeností v oblasti skládkování s našimi sousedy přináší novou inspiraci i pro náš seminář Aktuální otázky řízení skládek a otvírá oči při diskusi nad problémy, které se v naší nepřehledné situaci kolem novely zákona o odpadech jeví jakoby skoro neřešitelné. Za organizaci Skládkového workshopu si zaslouží organizátoři plné uznání. Vielen dank!